Československá obec sokolská v pokynech z 15.15.1945 praví: „Jak ve válce, tak i v míru se staví Sokolstvo plně a bezvýhradně všemi svými příslušníky a všemi svými silami do služeb národa a státu. jako příspěvek k jednotě nového státu přinášíme pevnou vůli sjednotit veškeré tělovýchovné snažení nové republiky v jedinou mohutnou tělovýchovnou organisaci. K uskutečnění této krásné jednotící myšlenky obnovte všude ihned práci. Zorganisujte znovu jednoty a župy, ujměte se správy svého majetku a uspořádejte všechny svoje záležitosti hospodářské, právní i majetkové.“
Jednota svolává první výborovou schůzi 29. května opět do své sokolovny. Přítomni: Koukal, Coufal, Bloudíček, Alb. Sláma, Př. Ošťádal, Luboš Ležák, F. Zu(x)ka, V. růžička, A. Vaňková, M. Chalupová a František Konvalina.
Stanoveno, aby mužské složky vedl br. Lad. Boudný a ženské Marie Chalupová. Slučovati u nás se nebylo s kým, poněvadž Orel o sloučení zájem nejevil.
Bratru Roupcovi a Ležákovi přál výbor brzké uzdravení. Br. Ležák byl přítomen již příští výborové schůzi 14.července 1945. Bratr jednatel František Konvalina uvítal ho takto: „Jménem výboru a jednoty vítám mezi nás br. Františka Ležáka, který jako náš pokladník se vrátil z německých káznic, kde byl přes 4 roky vězněn. Buď nám, bratře Ležáku, co nejsrdečněji vítán. vzpomínali jsme na tebe všichni, poptávali jsme se po tobě. Mě samotného se vždy naši členové a skoro celé Blížkovice ptávali co píše a jak se má br. Ležák. Od tvé paní nebo od Luboše jsme byl informován, a proto jsem mohl i ostatním dáti na jejich otázku patřičnou odpověď. Doba 4 roků je příliš dlouhá, mnoho dní a přece ti Bůh dal, žes vše vydržel a šťastně se vrátil. Vždycky jsme si říkali, že máš pevného ducha, dovedeš se zapříti, zkoušet, trpět a proto se jistě mezi nás vrátíš a stalo se tak. Opět sedíš zde, mezi námi, jak jsme po léta sedávali a po sokolsku rokovali. Nebylo ani jedné schůze, na které bys nebyl přítomen. Doufám, že tomu tak bude zase. Nyní máme válku za sebou a jest naší povinností, abychom se opět s chutí pustili do práce. Bylo by mým přáním, aby u nás v Sokole nastoupila opět houževnatá a vytrvalá práce, na kterou jsme byli zvyklí. Musíme však pracovati společně, ruku v ruce, na sebe neštvat, nehádat se, na všechno se řádně domluviti, neb při dobré domluvě vše jde hladce. Musí se vrátiti mezi nás skutečné bratrství – jaké bývalo a vítězství je naše.“
Činnost tělocvičná:
Jednoty se nazývají tělocvičnými, proto jsme začali ihned cvičit: 40 žáků, 35 žákyň, 15 dorostenců, 10 dorostenek, 8 mužů, 9 žen. Vedoucím žáků byl František Ležák, pomáhali Luboš Ležák a Ferd. Leinberger. Žákyně vedla slečny Stehlíková a Slámová, sestry a dorostenky Draha Honsová, neboť sestra Chalupová učila v Šumvaldě. Dorost a bratry vedl L. Boudný a Jara Leinberger.
28. října byla oslava vzniku naší republiky. Žáci cvičili přeskoky přes stůl, kladinu a různosti, vedli bratři Ležákové. Muži společně s dorostem cvičili skupiny, které se velmi líbily. Nacvičil br. Josef Simandl.
Školu pro vedoucí žákyň absolvovala Jiřina Stehlíková 8. a 9.12. v Třebíči.
Činnost vzdělávací:
Hned v květnu na schůzi výboru ujasnili jsme si podíl na znovuzískání svobody, jakož i úkoly budoucna. V červnu jsme spolu s MNV vzpomněli popravené bratry.
V srpnu jsme posvícenským tancem při dvou kapelách ukázali radost ze šťastného přežití válečných hrůz.
V září jsme zapřáhli poctivěji, neboť tělovýchovné sloučení se neuskutečnilo. Při besídce 17.9. promluvil o Masarykovi F. Ležák, o významu Tyršově L. Ležák, proč cvičíme br. L. Boudný. Jinak vykonány proslovy: Co víme o sjednocení tělesné výchovy, Pronásledování sokolstva za nacistického režimu, Naše sokolské prapory darované ČOS br. presidentu TGM a br. presidentu E. Benešovi zachráněny, Přesnost a dochvilnost, Tyrš a Tügner.
V říjnu vzpomenuto u žáků: Jen pravidelná návštěva cvičení přináší užitek, opatrnost při cvičení. 28. říjen byl oslaven v sokolovně všemi spolky a školami společně. Za Sokol promluvil br. Ležák. Z popudu Sokola vybráno při této oslavě 12.000 Kčs na pomník padlým. 14.10. sehrány Jarní přeháňky. 21.10. nakládalo dobrovolně 12 mužů 2 vagony klád na Grešlovém Mýtě.
V listopadu vzpomenuto se žactvem výročí Ruské říjnové revoluce. Členstvo zúčastnilo se této vzpomínky na pozvání KSČ uspořádané v sokolovně. 8.11. promluveno k žákům o chování v tělocvičně i venku. 15.11. vzpomínka na bohatý, plodný, ale i těžký život br. Josefa Truhláře, bývalého starostu ČOS. 16.11 Z mládí J. Fügnera. 30.11. Proč milujeme svou mateřštinu.
V prosinci: Jen ze spolupráce nás všech mohou vykvést dobré myšlenky. 8.12. Mikulášský večírek, přičinil se o něj br. L. Ležák. 16.12. vánoce – svátky lásky. 27. a 28.12. povinná vzdělávací škola se 4 základními přednáškami. Vedl vzdělávatel F. Ležák. Zúčastnilo se 22 mužů, 8 žen, 8 dorostenců, 4 dorostenky. 31.12. Co přinesl rok 1945. S chutí do nového roku a do nové práce.
Finance:
Hypotekárního dluhu v M. Budějovicích přes válku neubývalo. Knížka říkala, že dlužíme 87.315,17 Kčs. Naštěstí podniky vynášely, kino uspořilo tajně i za války. A proto koncem roku dlužíme už jen 31.551,50 Kčs. Nové záchodové mísy zakoupeny za 690 Kčs. Sbírka na oběti nacismu vynesla 7.710 Kčs – poslána do Prahy. ČOS darovala však p. Krpounové 2.000 Kčs, p. Novákové 1.000 Kčs, malý Jenda Novák dostal 1.000 Kčs a Bouzarova děvčátka 2.000 Kčs. Od 1. prosince vyplácí ČOS každý měsíc J. Novákovi 500 Kčs a děvčátkům Bouzarovým též po 500 Kčs. Zisk z kina nebyl, neboť i sokolská kina byla zestátněna, třebaže se jednoty i ČOS proti zestátnění bránily.