8 - 1
Celkový čas

Report

Po ztraceném vítězství na půdě Jevišovic (respektive ze hřiště v Mikulovicích) čekalo naše barvy další regionální derby s „oblíbeným soupeřem“ ze Šatova. Ne že bychom vůči Šatovu cítili nějaké osobní antipatie, nicméně bilance z posledních vzájemných zápasů jistě strašila před zápasem jak vedení mužstva, hráče, tak i statistik znalých fanoušků. Jistě si mnoho z vás vzpomene na nepovedené poslední utkání loňského podzimu, kdy nám Šatov uštědřil ostudnou prohru 8:0 na našem hřišti. Za několik posledních utkání jsme se Šatovem uhráli body jen za dvě remízy. Pomalu ale jistě se ze Šatova stával stejný bubák, jakým byly kdysi Pohořelice, na jejichž porážku jsme čekali několik let.

O to sladší byl průběh nedělního utkání hraného za skoro zimního počasí. Ledový vítr bičoval tváře fanoušků i skvěle připravený pažit našeho svatostánku. Jak by řekli potomci Neda Starka a strážci Zdi: „Winter is coming“ (koukněte na seriál Hra o trůny). Kdo přes nevlídné počasí přišel na fotbal, jistě ho zahřál předvedený výkon. Ale dost zbytečných slov, pojďme k utkání.

V zápase jsme se museli obejít bez Martina Pikolona bojujícího s nemocí a Ladislava Vybírala, který nevím, kde byl. Za to poprvé v základní sestavě nastoupil Kuba Velčický vracející se po dlouhé rekonvalescenci kolena. Jeho nasazení se nakonec ukázalo jako rozhodující faktor. Duo Velčický – Svoboda podporované navíc kvalitní hrou záložní řady si se soupeřem v prvních třiceti minutách dělalo prakticky cokoliv.

Utkání začalo od první minuty ve strhujícím tempu, kdy se obě mužstva dostala k náznaku šance a zakončení. Naštěstí jsme to byli my, kdo první vstřelil branku. Stalo se tak již v 8. minutě z kopačky Honzy Šípa, který dal gól…nevím jak. Omlouvám se, ale těch gólů bylo tolik, že jsem některé hnusné branky vytěsnil z mysli a uchoval si jen vzpomínky na ty krásné.

Nutno říci, že hosté měli v první půlhodině několik slibných šancí a nebýt Štěpána Dancingera v brance, utkání se mohlo odvíjet úplně jinak. Minimálně dvakrát nás zachránil a když už na míč nestačil, zastoupil ho Martin Bauer nebo Honza Holík zblokováním střely.

Uklidnění na naše kopačky přišlo ve 21. minutě, kdy Tomáš Prokeš zvýšil na 2:0 (zase si nepamatuji, jak to tam padlo). Druhým gólem navíc naše mužstvo otevřelo brankostroj a v následujících 12 minutách zasadilo Šatovu 4 direkty. Rozpoutali jsme hotový uragán, ze kterého šatovským muselo být hodně horko. 23. minuta, míč za obranu na Kubu Velčického, který lehoučkým lobem přehodil vyběhnuvšího brankáře. Krásná branka, tu si pamatuji. 28. minuta, faul na rohu velkého vápna, z našeho pohledu z pravé strany. Ideální pozice pro levonohého Radka Hochmana. Byť hostující vystavěli mohutné hradební opevnění (rozumějte zeď), míč přes zeď proletěl a skončil prakticky v šibenici. Na 5:0 zvýšil ve 33. minutě opět Kuba Velčický, kdy po úniku z pravé strany prostřelil brankáře na bližší tyčce. Po této brankové smršti definitivně utichli hostující tifosi, kteří přijeli v hojném počtu a za brankou dokonce rozvinuli klubové zástavy.

Ledová sprcha naprosto otřásla hostujícím týmem, který pohledem na časomíru tlačil čas dopředu a už se viděl v kabinách. Zatím aspoň o poločasové přestávce. Nálada domácích fanoušku se rovnala stavu absolutního štěstí a extáze. My u klandru jsme to zase tolik neprožívali. Sláva Pospíchal to komentoval slovy: „Dobrý, vem mi pivo“.

V krátkém poločasovém rozhovoru se domácí lodivod Marek Ludvík vyjadřoval velmi pochvalně o výkonu navrátilce Kuby Velčického, na němž nebyl dlouhý herní výpadek prakticky znát. Dokonce ho označil za rozdílového hráče.

Po pivku nebo svařáku o poločase jsme zaujali svá místa a očekávali další branky v hostující síti. Druhá půle již neměla takové tempo jako ta první. Hosté však rozhodně nesložili zbraně a snažili se rychlou brankou výsledek alespoň korigovat. Jejich přístup za rozhodnutého výsledku oceňuji. Utkání se po přestávce odehrávalo spíše ve středu hřiště a na některých hráčích bylo vidět, že přeci jen trochu ztrácejí koncentraci. Varovný prst vztyčili hosté v 66. minutě, kdy po kombinaci ve středu hřiště vypálil zpoza šestnáctky hostující hráč a prostřelil Štěpána Dancingera – 5:1.

Naše odpověď na sebe nenechala dlouho čekat a prakticky za 3 minuty jsme ukončili veškeré snahy hostů na obrat. Svůj první gól v zápase zaznamenal Filip Svoboda, který si branku za předvedený výkon rozhodně zasloužil. Detaily zase nevím, sorry – 6:1. Ono obecně si toho z druhého poločasu moc nepamatuji. Stejně jako hráči i já jsem pociťoval jistou ztrátu koncentrace.

Gól na 7:1 jsem neviděl. Druhý zářez v utkání zaznamenal Filip Svoboda. Třetí dvougólový střelec utkání se zrodil v 83. minutě. Stal se jím Radek Hochman, který si opět postavil balon na pravý roh velkého vápna. Ano, na prakticky stejné místo jako v prvním poločase. Brankář hostů asi čekal opět střelu na přední tyč, protože jinak si neumím vysvětlit, že ho Radek překvapil střelou na druhou stranu, kde měl stát – 8:1.

Bez nějakého toho dnu přesně po roce tak byl na Maracaná vidět hodně podobný scénář, tentokrát ale s výměnou rolí. Stejně jako loni skončilo prakticky všechno, na co hosté sáhli, v naší brance, letos tomu bylo přesně naopak. K naší nemalé spokojenosti. Díky nedělní výhře jsme vystoupali na 6. místo tabulky o bod právě před Šatov a dáváme tak zapomenout na nevydařený vstup do letošní soutěže.

Do konce podzimní části nás čekají už jen dva zápasy. V sobotu 27.10. jedeme potvrdit do Pohořelic, že se nám na ně poslední roky daří. Čeká nás ale hodně těžké utkání. Domácím se po dlouhé době opět výsledkově daří a okupují aktuálně druhou příčku v tabulce. V sobotu 3.11. pak přivítáme rezervu Moravského Krumlova, která je naopak na chvostu tabulky. Tak neseďte doma a vyrazte aspoň na jeden zápas. Zimní přestávka je dlouhá.

Leave A Reply