21. kolo

Report

Sobotní odpoledne po rybářských závodech na Mácově rybníku, kde jsem chytil akorát malou čudlu, se jevilo jako dobrý nápad vypravit se na fotbal do nedalekých Horních Kounic. Souboj odvěkých rivalů ze Znojemska a negativní bilance na kounickém hřišti byly lákadlem, kterému se jen stěží odolávalo. V Kounicích jsme naposledy vyhráli…. No, kdo si to pamatuje? Začíná to trochu připomínat pohořelické prokletí, které jsme již ale prolomili. Takže se třeba tentokrát zadaří.

Po příjezdu jsem lehce splynul s početnou enklávou našich fanoušků, kterých přijelo asi dvacet, takže se naši borci mohli cítit trošku jako doma. Skoro ideální podmínky k prolomení prokletí. Navíc sestava až na absentujícího Kubu Velčického byla prakticky kompletní a nejsilnější možná.

Úvod zápasu byl relativně vyrovnaný. Obě mužstva se střídala u míče a okem zaujatého fanouška konstatuji, že jsme měli i trochu více ze hry. Škoda jen, že jsme optickou převahu nepřetavili v gólový úspěch. Zahrávali jsme sérii rohových kopů, měli jsme i nějaké šance ze hry, kdy míč jen těsně míjel branku. Na druhou stranu nutno přiznat, že i domácí měli nějaké pološance, jako například zcela volný hráč v pokutovém území hlavičkující mimo naši branku.
V 36. minutě domácí sehráli krásnou akci po levém křídle, odkud přišel neméně pohledný centr na neobsazeného útočníka, který se s tím rozhodně nemazal a střelou z voleje zavěsil míč pod břevno bezmocného Štěpána Dancingera. Za tohoto, pro nás, dosti nešťastného výsledku se odcházelo do kabin.

Takticky jsem na začátku druhého poločasu vyčkal, až se všichni hladoví a žízniví usadí a vydal jsem se pro párek. Výprava byla úspěšná z poloviny. Párek jsem dostal hned, ale druhý gól v naší bráně (53. minuta) jsem neviděl. Ptát se Honzy Dancingera, jak padl, je marné. Nebyl schopen mi to uspokojivě popsat, tudíž nemohu dále tuto informaci šířit.Po této situaci jsme také poprvé střídali, kdy odešel Lukáš Samek, kterého nahradil Radek Vybíral.

Měli-li snad naši kluci v hlavách snahu o vyrovnání, tak jim tento moment jejich úsilí značně zkomplikoval. Než se stačili nějak otřepat z inkasované branky, domácí udeřili potřetí (62. minuta), kdy po námi zahrávaném rohovém kopu letěl okamžitě míč na jediného domácího útočníka stojícího na půlce mezi našimi dvěma beky. Oba se ho střídavě snažili seknout nebo doběhnout. Avšak marně. Položil si našeho gólmana a domácí vedli 3:0.

Po třetím inkasovaném gólu jsme naštěstí nijak vážně neodešli a neodnesli jsme si větší brankový příděl. Trenér se pokusil oživit hru ještě dvěma střídáními, ale oba noví hráči na hřišti spíše vynikají v defenzivní hře. Jediný ofenzivní hráč – Martin Janyška zůstal po zbytek zápasu na střídačce.

Smůla provázející naše mužstvo na půdě Horních Kounic tak i nadále trvá. Snad se jednou dočkáme a vyloupíme i tento areál.

Blbec na konec: Domácí kapitán, který po tvrdém zákroku, za nějž měl být po druhé žluté kartě vyloučen, odchází od našich fanoušků (své si jistě vyslechl) se vztyčeným prostředníčkem a dlaní druhé ruky si prostředníček kryje, aby ho neviděl hlavní sudí. Vskutku oduševnělé gesto. Bravo, tleskáme.