2 - 2
Celkový čas

Report

Ve druhém podzimním kole se po dlouhé letní pauze dočkali i blížkovští fanoušci. Slavný a legendami opředený domácí svatostánek Maracaná hostil první domácí utkání našich borců s ambiciózním a mladým týmem TJ Tatran Kohoutovice.

Kdo v neděli dorazil na utkání, rozhodně nelitoval. Precizně střižený pažit, skvělé pivo, fanoušci kolem hřiště a ve vzduchu se vznášející očekávání, zda domácí hráči potěší fanoušky a znovu budou naplno bodovat (v prvním kole vyhráli na půdě nováčka soutěže – Jundrova 1:2).

Kdo dorazil, byť se ale o chvilku opozdil, přišel o bleskovou branku, kterou jsme vstřelili hned po minutě hry. Po pohledné kombinaci na pravé straně se míč dostal ve velkém vápnu k Honzovi Šípovi, který střelou/přihrávkou (Nechť si každý vybere. Honza bude určitě tvrdit, že cíleně přihrával. Já si myslím, že střílel.) našel na vzdálené tyči nepokrytého Jakuba Velčického. Ten už měl práci jednoduchou – doklepnout do prázdné branky. Každopádně ani toto není vždy snadný úkol. Jeden nejmenovaný hráč by mohl vyprávět o svém selhání z prvního domácího utkání naší Benfiky.

V prvních 15 minutách se domácím podařilo hosty totálně zaskočit a šance střídala šanci, bohužel však bez další gólové tečky. V šancích se postupně vystřídali Prokeš, Velčický a Pikolon.

Co však potom následovalo, dalo by se popsat jako noční můra. Hosté, postupem času ztrácející ostych, začali předvádět velmi efektivní a nebezpečnou hru plnou pressingu a rychlých (až bleskových) přechodů do útoků.

Po jednom takovém přišel po pravé straně prudký centr do středu vápna a nepokrytý hostující hráč vyrovnal na 1:1. Nestačili jsme se ani oklepat a domácí brankář lovil podruhé míč ze sítě. Akce byla dost podobná prvnímu gólu (Fanoušci nechť mi prominou, lepší popis gólové akce není k dispozici. Jedl jsem tyčinky a zrovna mi jedna spadla na zem).

Aby byla atmosféra po druhém obdrženém gólu dokreslena do hororové absurdity, ze hřiště nuceně odešli Radek Vybíral (otřesený po úderu do oblasti hlavy a krku) a Jakub Velčický (zranění koleno). Nutno podotknout, že především absence druhého jmenovaného byla pro tým po zbytek první půle velmi citelná. (Oba hráči byli zraněni po střetech, za něž fanoušci domácích očekávali odpískání faulu a zastavení celé situace vedoucí k druhé brance Tatranu – pozn. redakce)

Po dvou inkasovaných brankách se domácí mužstvo těžce zvedalo a hledalo herní pohodu. Ze hřiště se vytratila jakákoli kombinace a nahradila ji bojovnost a urputnost. Mnohdy až za hranici fotbalové fair play. Především incident z velkého vápna hostujícího celku měl být zcela jasně ohodnocen červenou kartou pro našeho hráče.

Druhá půle už tolik fotbalové krásy nepřinesla. Hostující tým se soustředil především na defenzívu a jen občas vyrážel k rychlým brejkům. Vhodným zasunutím Mirka Svobody na levého obránce se však tato hrozba dařila bez větších problémů eliminovat.

Z ojedinělé příležitosti se našim barvám podařilo vyrovnat v 78. minutě. Po dlouhém nákopu/přihrávce se k míči dostal nejrychleji Filip Svoboda, který stihl postrčit míč před vyběhnuvším hostujícím brankářem. Uklidnit míč do zcela prázdné branky už pak byla jen rutina. Hostující brankář a někteří hráči reklamovali zásah rukou našeho hráče. Z mého místa nelze hodnotit. Rozhodčí branku uznali a to se počítá.

Utkání se po zbytek času dohrávalo v relativně vyhrocené atmosféře, kdy hlavní sudí ještě rozdal čtyři žluté karty z celkového počtu deseti. K výkonu hlavního rozhodčího snad jediná poznámka – zcela standardní výkon a on už jiný nebude.

Soupeř napsal:

Začali jsme hodně ospale, myšlenkami možná ještě na dlouhé cestě do Blížkovic, probudili nás domácí.
Hned v úvodní minutě zatahují po naší levé straně míč, střílený centr do vápna a před Škubicou na pravé straně osamocený hráč, který neměl problém dát do prázdné – 1:0. Probouzíme se a přebíráme iniciativu. Domácí svíráme na jejich polovině, vyrovnáváme záhy Vodákem, který napodobil blížkovické a oplatil jim stejnou mincí, doslova dotlačil střílený míč z naší pravé strany za brankovou čáru. Dvě minuty poté strháváme vedení na naši stranu Pavlišem a zdálo se, že v nastaveném tempu a stylu hry budeme pokračovat. Mrzí neproměněná šance Božka, který se řítil sám na domácího brankáře, před pokutovým územím byl sražen, sudí však nepochopitelně ukázal pouze žlutou kartu. Po půl hodině hry ubíráme na aktivitě, půle se jen „dohrává“.
Do druhé půle nastupujeme s vědomím, že domácí budou muset hrát dopředu, my se máme snažit držet míč, kombinovat. Nedaří se nám to. Místo jednoduchých nahrávek volíme často kličkování, ztrácíme míč složitými přihrávkami a to je voda na mlýn domácích. Centrovanými míči se snaží nacházet svoje útočníky a nějaký neodehraný míč zužitkovat. Naše obrana však funguje pozorně, moc prostoru domácím nedáváme. To se změní v 78. min., když nakopnutý míč propadá před naši šestnástku, zde si pro něj vybíhá Uhlíř, než jej však stačí odehrát, útočník domácí si jej rukou posunuje do strany a pak jde sám na opuštěnou kohoutovickou bránu – 2:2. Ruku viděli snad všichni, domácí se i po zápase přiznal, hlavní i pomezní se ale v tu chvíli zřejmě dívali jinam. Snažíme se o závěrečnou změnu skóre, hra se však tříští do častých faulů, zakopnutých míčů, poslední šanci má Pavliš, trefuje pouze tyč… Dva body po dvou zápasech, ztráty přišly vždy v koncovkách utkání, draze vykoupené zkušenosti pro mladý mančaft Kohoutů.

Komentáře