7. kolo

Report

Sobotní odpoledne jsem se rozhodl strávit místo na kolotočích ve Znojmě na Vinobraní společně s početnou skupinkou našich fans na utkání v Tasovicích, kde se naše mužstvo střetlo s loňským účastníkem 1. A třídy.

Před samotným utkáním byli domácí na samém chvostu tabulky bez jediného bodu a se skórem 2:16. Z logiky této věci jsme domů v báglu měli odvézt všechny tři body. Jak ale prohlásil jeden náš fanoušek před začátkem utkání ve frontě na pivo: „Prohrávat nebudou donekonečna“. Bohužel se jeho slova naplnila jako proroctví a jeli jsme domů s prázdnou.

Domácí se všem očekáváním vzepřeli a kvalitním výkonem šli štěstíčku naproti. Nutno na úvod podotknout, že jim k tomu svým výkonem (špatným, hrozným, až skandálním) dopomohl hlavní rozhodčí. Ne ani tak tím, že by pískal jen na jednu stranu. On totiž, chudák, pískal špatně na obě strany.

V prvních minutách hry nás domácí přehrávali účelnou kombinační hrou s rychlými a nebezpečnými kolmicemi za naši obranu. Těmito přihrávkami především zásobovali domácího forvarda Tondu Horvátha, který nejednou otestoval rychlostní dovednosti Kuby Janíka. Jak se říká v otřepaném přísloví o džbánu a vodě, tak dlouho jsme to zkoušeli ustát a nijak na to nereagovat, až se ve 22. minutě ucho utrhlo a míč se třepal v naší síti. Domácí útočník nechal Kubu za sebou a prostřelil vyběhnuvšího Štěpána Dancingera.

Po inkasovaném gólu jsme hru vyrovnali a sem tam jsme i trochu zahrozili. Občas z rohu, občas ze standardní situace. Bohužel ne však s gólovým výsledkem. Již v průběhu prvního poločasu docházelo nepřesnými verdikty hlavního rozhodčího ke zbytečnému vyhrocení utkání, kdy obě mužstva pociťovala křivdu. Výsledkem byly dohrávané situace plné rozjitřených emocí a vzteky zarudlých obličejů.

Do druhého poločasu již nenastoupil rychlonohý domácí útočník a my jsme tak měli více klidu na útočnou fázi. Nelze tentokrát říci, že by šance střídala šanci, ale více ze hry jsme určitě měli. Vždy jsme ale narazili na dobře zformovanou domácí obranu. S postupujícím časem a stále větší snahou o vstřelení branky jsme pootevírali zadní vrátka.

Až domácí v 78. minutě udeřili podruhé. Zhruba někdy v této době, ale spíše dříve, došlo k zásadnímu přehmatu hlavního rozhodčího. Po údajně likvidačním zákroku domácího hráče (říkali mi to ostatní fans, já koukal zrovna do telefonu) sudí už už sahal pro druhou žlutou kartu. Jenže ho následná strkanice mezi hráči od tohoto kroku rozptýlila. A když se situace uklidnila, už do kapsičky zapomněl sáhnout a kartu vytáhnout. Hříšník ze situace vyvázl jen s domluvou. (Že by se rozhodčí ze situace rozklepal?). Domluvu následně absolvoval i hlavní rozhodčí. Slova, která lítala na jeho adaresu z diváckého sektoru hostí jsou ale nepublikovatelná .

Po druhém inkasovaném gólu se utkání vesměs přes nějakou malou šanci naši borců dohrálo. Když se nám nepodařilo domácí obrat o body ve hře, obrali jsme je alespoň v přestávkovém programu o jednu z cen v tombole. Tak dlouho jeden náš fanoušek křičel svoje číslo vstupenky, až ho nakonec domácí podavač míčů vylosoval z osudí.

Borci, snad to bude doma tento týden za plný počet bodů.