Divadlo:
Významným zdrojem příjmů blížkovského Sokola byla pořádaná divadelní představení. Problémy byly s jevištěm. Jeviště Národní jednoty bylo malé, jeviště u Deutschů nevyhovující, v sokolovně byly jen klotové závěsy. Půjčovala se tak jeviště z Hostimi či Pavlic, na delší dobu si pak útulek ve zdech sokolovny našlo jeviště Šumvaldské, později nahrazeno zakoupením jeviště nového.
Režie představení se nejčastěji ujímala Marta Conrátová, v určitých obdobích i Ležák, Růžička, Svata Podhrázský, Dr. Jan Šrámek. Vzornou herečkou byla Ema Slámová, mezi herci vynikali Standa Makovička a Josef Fouček, mezi zpěvačkami se sluší připomenout Máňu Chalupovou a Máňu Kovaříkovou.
Pěkné hry se prezentovali i v blízkém okolí – Nové Syrovice, Ctidružice.
Kino:
Další významný zdroj příjmů a pozvednutí kultury v obci bylo kino. 29. dubna 1930, po dvouletém čekání, byla přislíbena kinolicence (po zamítnutí rekursu Orla a Charity). První představení se konalo o vánočních svátcích roku 31. Za kinoaparátem stál Štěpán Boudný, jenž měl největší zásluhy o kino v Blížkovicích.
Dalšími promítači byli: Miroslav Janoušek, Jan Gestinger, Přemysl Ošťádal, Jarda Bloudíček, Lubomír Ležák, Albert Sláma ml., Petr Kapinus a Boža Dvořák.
V roce 1939 bylo kino modernizováno zakoupením zvukového kinopřístroje z Vranova nad Dyjí (7.000 Kčs). Úpravu zvuku provedl inženýr Kavan z Brna. Po roce 1945 bylo kino zestátněno.
Zábavy:
Návštěvy zábav bývaly vcelku vždy pěkné, zvláště o posvícení a masopustě. O masopustě, i ve středu, udržovány zvyky a obyčeje (br. Bouzar a Kruba).
Zdrojem příjmů byl bufet. Blížkováci dávali vždy dosti mouky, vajec, cukru i omastku. Obětavé sestry pak celý týden pekly. Vedoucí bufetářkou byla sestra Matylda Boudná.
Kuželna a výčep:
Kuželna byla postavena v roce 1932 z přičinění bratří Brázdů.
24. března 1933 byl Sokolu udělen dekret na výčep. Náměstkem jmenován br. V. Růžička.