Po prvním zápase nového ročníku jsme se zastavili „Na slovíčko …“ s bývalým hráčem MSFL, patriotem a střelcem 17ti branek z loňské sezony, Martinem Pikolonem.
Když se ohlédneš za svojí dosavadní kariérou, jak se vlastně vyvíjela?
Do Moravských Budějovic jsem přešel z dorostu Pavlic, tam odehrál i jednu sezonu za muže a vrátil se zpět do Blížkovic. Pak to vše nabralo obrátky. Jaroměřice v sezoně 2004/05 (1.A třída), Pavlice rok 2005/6 (okresní přebor) a díky střelecké formě (46 branek) si mě všimli ve Znojmě, kde jsem odehrál sezonu 2006/07 (MSFL). Podzim 2007 jsem strávil v Jevišovicích (1.A), jaro 2009 v krajském přeboru za Hrušovany nad Jevišovkou. V následující sezoně jsem si vyzkoušel rakouskou Gebiets ligu za Petzenkirchen. Následující rok jsem se pak natrvalo vrátil do služeb modro-bílých.
Když se na ten víčet dívám, tak jsi krom Budějovic nikde nevydržel déle než 1 sezónu. Čím to?
Moravské Budějovice – odchod na FTVS. Jaroměřice – rozchod s bývalou přítelkyní. Pavlice – nabídka ze Znojma. Znojmo – problém s třísly. Jevišovice/Hrušovany – nedohodli jsme se na podmínkách. Petzenkirchen – pouze 7 vstřelených branek. A kdeže jsem to ještě byl?
Společně s Lubošem Vítamvásem (momentálně soupeř z klubu FK Znojmo) jste blížkovští odchovanci, kteří to dotáhli do nejvyšší soutěže. Jaká to od žáčků byla cesta?
Skok do Ligy mistrů ani 1. ligy to nebyl, ale z Pavlic do MSFL (1.SC Znojmo) v 27. letech, to byl velký rozdíl. Od žáčků to byla cesta samozřejmě trnitá. Ale držím se hesla „Co tě nezabije, to tě posílí“ a ve fotbale bych to přirovnal ještě k přísloví „Lavička dělá hráče“.
Rozhodující byla střelecky povedená sezona v Pavlicích, kdy jsem se zastavil na 46ti zářezech.
Nejsi člověk, který by trpěl trémou. Přesto, jaké to bylo, poprvé přijít do kabiny, řekněme poloprofesionálů, když jsi měl zkušenosti „jen“ z 1.A?
Když jsem tam přišel, starší byli pouze Todor Yonov a Viktor Venkov (oba Bulhaři), tak bych to nenazval trémou, ale spíš očekáváním z mých výkonů.
Ale i tak jsem to měl trošičku jednodušší. Pomohlo mi, že jsem mezi roky 1999 a 2004 dělal asistenta trenéra u U16 Bohemians Praha. Tam jsem nakoukl do zákulisí profi fotbalu. Vzpomínám na jména kluků, kteří hráli, nebo ještě hrají v 1.lize. Václav Ježdík, Jan Moravec, Jan Růžička, Miroslav Podrazský, Roman Bednář, Milan Škoda a další.
Jak velkou jsi dostal ve Znojmě šanci se ukázat?
Zprvu jsem střídával, poté jsem několikrát nastupoval v základu. Konec byl spojen s problémy třísel, takže lavička a následně nenominace. Moje gólová bilance se zastavila na 3 brankách.
Znojmo v té době otevřené proklamovalo záměr postoupit. Každou sezónu se měnilo dost hráčů v kádru. Nešlo v MSFL vydržet déle?
Vzhledem k tomu, že jsem nebyl hráčem Znojma a v zimě jsem začal mít problémy s třísly (vlivem svalové disbalance), jsem byl pro Znojmo z ekonomického hlediska neperspektivní. Je také pravda, že tenkrát v klubu nebylo takové lékařské zázemí jak nyní, i když vím, že do top klubů mají ještě daleko. Pomohl mi až fyzioterapeaut v Pardubicích, který mě za 2 měsíce zbavil všech problémů.
Při kterém angažmá jsi byl fotbalově a lidsky nejspokojenější ?
Bude to znít možná hloupě, když neřeknu ve Znojmě, ale po 45 vstřelených brankách to bylo v Pavlicích a pak samozřejmě v Blížkovicích.
Do Blížkovic jsi se vrátil v sezóně 10/11 do OP. Rok předtím jsme skončili na 8. místě. Doufal jsi vůbec, že by jsi si ještě mohl zahrát alespoň krajskou soutěž?
Jasně že jo. A věřím, že si ještě v Blížkovicích zahraju 1.A třídu.
Už jsme ji vlastně mohli hrát před třemi roky, kdy jsme skončili druzí. Tenkrát se nepostupovalo. Myslíš, že se od té doby něco změnilo?
Pevně věřím, že ano. I když výsledek prvního kola v Podolí tomu neodpovídá.
Za 3 roky se změnilo hodně věcí. Minimálně je náš kádr starší, s čímž jsou spojeny dvě věci. Fyzické předpoklady hráčů a taktická vyspělost. V současnosti si myslím, že máme na to, hrát o postup. Jedno bych však rád zmínil. Potřebujeme rozšířit kádr a to především našima klukama. Taky jsem už psal, že lavička dělá hráče a proto říkám kluci makejte a nevzdávejte se.
Když mluvíš o rozšíření kádru, již několik let nemáme dorost, Benfika se tak tak schází na zápas v jedenácti a cizí hráči v Blížkovicích nikdy dlouho nevydrželi. Nepřijde po odchodu nynějších opor soumrak modro-bíle kopané?
Vždycky se dá najít nějaké řešení. Podívej se třeba na Jevišovice a Mikulovice, které se před sezonou spojily. Myslím si, že do budoucna to bude jediná cesta, jak hrát nějakou vyšší soutěž. Ale to je jen můj názor.
Prakticky 8 let hraje áčko ve stejném složení. Musíte se znát skrz na skrz. Jaké jsou silné a slabé stránky týmu jak po sportovní, tak po lidské stránce?
Z těch silných stránek musím vyzdvihnout hlavně bojovnost i v situacích, kdy prohráváme. A z těch slabších stránek to je u některých hráčů přehnané sebevědomí, kdy si myslí, že projedou celé hřiště sami a dají gól. Tak tomu však ve většině případů není. Fotbal je kolektivní sport. Týmový duch je o tom vyhovět si se všemi a to nejen na hřišti, ale i mimo něj. Po lidské stránce jsme každý nějaký. Pro někoho lepší, pro někoho horší. Já ty kluky mám rád všechny takové, jací jsou.
Co bys změnil v blížkovském fotbale?
Vzhledem k tomu, že figuruji v blížkovském fotbale už jen jako hráč, tak se k tomu nechci vyjadřovat. Každopádně patří velký dík všem, co pro fotbal v Blížkovicích něco dělají. Stojí to spoustu času a nikdo z toho nic nemá. Tedy kromě dobré nálady po dobrém utkání.
Koho vidíš jako největšího soupeře v honbě za úspěchem v letošní sezoně?
Jako největšího soupeře vidím Tatran Šatov, Jevišovice a FK Znojmo.
Co ty a fotbalová kariéra? Loni jsi 17ti brankami dokázal, že nepatříš do starého železa. Budeš blížkovským Jágrem? Výkonnost je pořád vysoká, mančaft na tebe spoléhá …
Nemám v plánu končit. Naopak docela na sobě fyzicky makám. Na kole jsem už letos najel 800km a z toho 600km s malým v sedačce. A když to půjde i na hřišti, tak budu rád, když budu hrát co nejdéle.
Máš sportovní školu, ve Znojmě trénuješ mládež. Vidíš tady svoji sportovní budoucnost, až v roce 2028 pověsíš kopačky na hřebík?
To je těžké říct. Je hodně věcí s kterými ve Znojmě souhlasím a s kterými ne. Je to dlouhá doba, takže nedokážu předvídat. A kdo říkal, že v roce 2028 pověsím kopačky na hřebík?