TJ Družstevník Konice – TJ Sokol Blížkovice 1:3 (1:1)

K poslednímu letošnímu soutěžnímu utkání zavítala naše skvostná Benfica na (ne)hřiště do neoblíbených Konic. Tamní povrch nám již léta letoucí přináší jen starosti, komplikace a šediny. Přestože obě mužstva před zápasem dělilo v tabulce 5 příček a 28 bodů, rozhodně jsme na utkání nejeli s tím, že by mělo jít o snadnou záležitost.

Důkazem budiž i přítomnost dvou hráčů „A“ mužstva v základní sestavě (poznámka pro čtenáře z Konic: Nepřijeli, že bychom se vás až tolik báli, ale protože jsme neměli nikoho jinýho).

El Commandante Martin Janyška vymyslel na zápas tajnou strategii, do jejíž koncepce se nevešel v minulém utkání čtyřgólový Jan „Šulista“ Šula.

Stav a kvalita konického pažitu se velmi těžko popisuje. Kdo neviděl, nepochopí. Každopádně za X let, co jsem v Konicích na hřišti nebyl, se nic nezměnilo. Vyvýšený roh, propadlý střed, křivé branky a na mnoha místech absentující travnatý povrch. Kde tráva byla, vypadala jako po postřiku Roundupem. Místní trenér nám prozradil, že tam už 3 týdny nepršelo a voda na kopci není. Prý ale přes léto navozí hlínu od Freeportu a přivedou vodu a bude travička jako lusk.

Nyní již k zápasu. Vzhledem k mému pozdnímu příjezdu přeskočme cca prvních deset minut. Prý se stejně nic nestalo, jak mi potvrdila hrstka věrných domácích fans tísnící se pod stříškou konického VIP skyboxu.

Koupil jsem si limonádu, sedl na prohnuté kovové zábradlí a jal se sledovat hru. No, hru spíše nakopávanou a zaháněnou na dvě branky. Mimochodem už za stavu 1:0 pro domácí, protože když jsem si kupoval tu limču, dostali jsme fíka. Domací šuter vstřelil gól do zcela prázdné branky, protože Tonda Dvořák byl na výletě u rohového praporku. (Tondo sorry, já to fakt neviděl a říkal mi to takhle Pepa Dancinger, tak si to s ním když tak vyřiď).

Našim fotbalistům dělal konický povrch velké problémy. Balony odskakovaly, nebyli jsme schopni kombinovat ani na 3 metry. Diváci si připadali spíše jako na tenise, než na fotbale, když sledovali létající míče vzduchem ze strany na stranu.

Zhruba po půl hodině hry jsme poprvé vážněji zahrozili střelou Honzy Holíka zpoza velkého vápna. Střelu ale mezi tři tyče nevměstnal. Vyrovnání na sebe nenechalo dlouho čekat. Po centru z pravé strany se míč dostal až k volnému Radku Hochmanovi, který vrátil míč na vzdálenou tyč a šel se radovat.

Domácí zkoušeli překvapit naši obranu nakopávanými míči, které jsme jim stejným způsobem vraceli zpět. Do poločasu nikdo nikoho nepřetlačil a tak se šlo do kabin za nerozhodného stavu.

Na začátku druhé půle přišlo to, co jsme všichni po očku během první půle sledovali na obloze. Zhruba v 55. minutě musel být zápas přerušen kvůli přívalovému dešti s kroupami a blesky. Během přestávky domácí orodovali za ukončení zápasu. Brali by tak jeden bod ze zápasu s naším hvězdným mužstvem, což by na jaře nemohl říct nikdo jiný z našich soupeřů.

Rozhodčí ale dal raději přednost krásnému fotbalu a s velkým očekáváním vyběhl po dešti na hřiště. Kvalita hrací plochy díky přívalovému dešti alespoň blíže začala připomínat fotbalové hřiště (přestalo se prášit zpod kopaček).

Cca v 70. minutě si postavil balon k přímému kopu Honza Holík a přízemní střelou k tyči rychlostí plazícího se šneka strhl vedení na naši stranu. Domácí brankář se zřejmě během dešťové přestávky zařekl, že rozhodně nebude padat a skákat, takže Honzovu střelu jen sledoval ve stoje.

Kdo ale neměl problém si skočit a vyráchat se v bahně, byl náš Tonda Dvořák, který se vytáhl při zneškodnění krásné střely domácího hrajícího trenéra Tondy Fialy z halfvoleje k tyči. Tonda tak dal zapomenout na svůj kiks z prvního poločasu.

Jak padla naše třetí branka zase nevím, protože to byl zmatek v malém vápně domácích. První, kdo zvedl ruce nad hlavu byl Boža Holub, ale v novinách říkali, že ho dal Kamil Svoboda.

Každopádně jsme získali tři body. Zakončili jsme jarní část sezony bez ztráty jediného body, což tady snad ještě nikdy nebylo.

Na konci sezony tak má hvězdně obsazená Benfika 61 bodů za 20 výher, 1 ostudnou remízu na posvícení a 3 prohry při celkovém skóre 126:22. Benfika v celé své historii nikdy nevstřelila za sezonu více jak 100 branek a nikdy taky nepostoupila. Letos se to podařilo, přestože skončila na druhém místě, to na postup do III. třídy vypadá.

První Únanov „B“ přihlásil na příští rok znovu IV. třídu, tudíž by nám v cestě k nekonečné slávě dotýkající se hvězd ve III. třídě nemělo nic bránit. Pro jistotu jsme navíc i nejlepší mužstvo na druhé příčce ze všech skupin IV. třídy.

Vážení příznivci blížkovského fotbalu, příští rok tak můžeme vyrazit na venkovní zápas k lesu do Starého Petřína, těšit se můžete na El Classico se Štítary a vyrazíme i do Jevišovic.

To bude až po letní přestávce. Již tento pátek ale zažije naše Benfica další premiéru. Poprvé v historii odehraje přátelské mezistátní utkání a to s rakouským celkem S.V. Manhartsberg. Všichni doufáme, že přátelské utkání s tímto pralesním mužstvem od Retzu bude na dlouhá léta poslední pralesní utkání naší Benfiky. Podle jmen na soupisce by se mohla naše Benfika na svém vzestupu zastavit až v divizi.

Vstříc nové sezoně, ve které budou borci rozdávat fotbalovou radost a krásu plnými hrstmi, sportu zdar.

Góly: Holík Jan, Hochman Radek, Holub Pavel

Žlutý karty: Moravec Milan

Sestava Blížkovic: Dvořák Antonín – Svoboda Kamil, Moravec Milan, Holub Pavel, Polášek René – Janyška Martin, Samek Lukáš, Holík Jan, Samek Michal – Čermák Ondřej, Hochman Radek