Válečná léta

Pro rok 1941 byly za činovníky zvoleni tito bratři: starostou Antonín Koukal, náměstkem Alb. Sláma, náčelníkem Přemysl Ošťádal, náčelnicí Marie Chalupová, vzdělavatelem Marie Dufková, jednatelem František Konvalina, pokladníkem František Ležák, hospodářem Jan Novák a zdravotníkem Alb. Sláma.

Celoroční práce se rozjela jako obyčejně. Valná hromada jednoty byla 24.1., okrsku 2.2. a župy 23.února. 16.2. schůze sborů cvičitelských a sboru vzdělávacího.

3.3. po divadle „Čechy krásné, …“ zatčen br. Ležák a br. Krpoun.

Na Bílou sobotu dostala ČOS výměr policejního ředitelství v Praze ze dne 12.4.1941, č.j. 10.590-S-II, jímž se činnost ČOS zastavuje. Přijal jej tehdejší starosta Dr. Jan Keller. Hotovost a klíče odevzdány do rukou policejních úředníků. Totéž se dělo ve všech župách a jednotách.

Také u nás bylo nařízeno okresním úřadem v Moravských Budějovicích dne 13. dubna 1941 veškerou sokolskou činnost zastavit. Bratr starosta A. Koukal, místostarosta A. Sláma a jednatel Fr. Konvalina, byli voláni na četnickou stanici, kde s nimi sepsán protokol.

Veškeré spisy – jednatelská kniha, pokladní kniha, matrika členů, razítka – vše bylo odebráno a zabaveno. Též pokladní hotovost. Po určité době jmenován správcem budovy br. A. Sláma. Kino se stalo německým podnikem a vedl je br. A. Koukal, F. Konvalina, L.Šula. Pokladníkem byl 3 léta Luboš Ležák, jeden rok br. Koukal.

V roce 1941 ustanoven protektorem po Neurathovi generál německé policie Heydrich. 28.10. zatčen ministerský předseda protektorátní vlády, gen. Alois Eliáš. Téhož dne vyhlášeno stanné právo a nastává období poprav. Vražděni čeští důstojníci, vzdělanci, dělníci i zemědělci. 1.10.1941 byl ministerský předseda odsouzen k smrti a v létě 1942 zastřelen.

V noci ze 7. na 8. října 1941 sokolská organizace rozpuštěna a veškeré sokolské jmění propadlo ve prospěch Říše. Současně došlo k zatčení činovníků – členů předsednictva, náčelnictva mužů, vzdělávacího předsednictva ČOS, činovníků sokolských žup a na Moravě i jednot. Přes 1500 bratří bylo zatčeno a zavlečeno do různých koncentračních táborů, odkudž se vrátily jen nepatrné zlomky. Na 830 bratří ČOS a na 68 z žup, tj. 8%.

29.5.1942 parašutisté a skupina českých vlastenců podnikli na Heydricha atentát. Byl těžce zraněn a po týdnu zemřel. V den atentátu bylo znovu vyhlášeno stanné právo. Po celý červen byli hromadně popravováni muži i ženy. V obci Lidicích u Kladna vyvražděni všichni muži, ženy a děti zavlečeny do koncentráků, obec srovnána se zemí. Stejný osud stihl i Ležáky.

24.6.1942 popravena rodina Bouzarova, Novákova, br. Láník a p. Holík. Lid mlčel, víra ve vítězství však zůstávala, podzemní odboj pokračoval.

Němci pronikli k předhořím Kavkazu a ke Stalingradu. V obrovském zápolení byli zde poraženi a donuceni k ústupu, který se již nezastavil. V Německu i v obsazených územích je nedostatek potravin a válečného materiálu. 9.9.1943 se vzdala Itálie. Rusové postupně osvobozují Ukrajinu, obklíčený Leningrad, Bílou Rus, Polsko, balkánské státy.

6.6.1944 vylodili se Angličané a Američané v severní Francii (druhá fronta).

V našich zemích přibývá partyzánů. V srpnu 1944 vypuklo povstání na Slovensku. Slovenští vlastenci, naočkování sokolstvím, povstali proti zrádné slovenské vládě a proti Němcům. Dva měsíce statečně bojovali, museli však ustoupit do hor.

Události se řítí. Německo je poraženo, pro Sokolstvo vzchází nový den.

4.5.1945 – Začíná čištění Prahy od německých nápisů. Koná se první schůze pražských členek náčelnictva žen ČOS.

5.5.1945 – Ozdobeny domy čsl. vlajkami. Správy se ujímá Národní výbor (místo presidenta E. Beneše a vlády, která sídlila v Košicích).

8.5.1945 – Národní rada zdraví telegraficky presidenta a vládu.

5-9.5.1945 bojovali Pražané na barikádách proti německé přesile. Nacisté vraždili hromadně české děti a ženy ukryté ve sklepích. Hnali bezbranné lidi před svými tanky, zapalovali domy, bombardovali vnitřní město, nemocnice, radnici. Češi měli málo zbraní, ale vydrželi. Celý národ s hlubokým dojetím naslouchal prosbě o pomoc, kterouž vysílal pražský rozhlas.

9.5.1945 vstupuje do Prahy Rudá armáda. Maršál Stalin oznámil osvobození Prahy. Bylo vypáleno 24 salv ze 224 děl. Národní rada stanovuje, že ČOS, župy a jednoty mohou převzíti všechen svůj majetek. ČOS počala úřadovati v Praze II, Kateřinská 40.

10.5.1945 – Praha uvítala vládu Československé republiky.

12.5.1945 – V Tyršově domě byla vztyčena státní vlajka.

13.5.1945 – První svobodný projev lidu na Staroměstském náměstí. Uctěna památka padlých za bojů o svobodu.

15.5.1945 – Počaly vycházeti Pokyny ČOS. Vyzvaly všechny jednoty k pravidelné činnosti.

16.5.1945 – Slavnostní vjezd presidenta republiky do Prahy. President pronesl první poselství k osvobozenému lidu. Účast sokolstva v občanském obleku, jen skupina v Nerudově ulici byla v kroji.

17.5.1945 – Uctěna památka padlých sovětských hrdinů za účasti presidenta E. Beneše.

Po 17. květnu návrat našich bratří Josefa Truhláře, Dr. Bláhy, Dr. Klingera, Dr. A. Šípala, bratří Köpla, Ležáka, Roupce, Křivánka.

31.5.1945 – Ve Smetanově síni manifestační projev pro sjednocení tělesné výchovy.

1.7.1945 – Starostou ČOS byl zvolen Dr. Antonín Hřebík.

Události v našem kraji před koncem války:

7.5.1945 byl celý náš kraj vzrušen zprávou, že Rusové rychle pronikají k Moravským Budějovicím. Mezi německým vojskem, kterého bylo v městě plno, byl pozorován neklid a zmatek, který se proměnil v překotný odjezd všech vozů. O 1/4 na 6 téhož dne hlásil Londýn, že Němci podepsali ve 2.40 hodin v noci všeobecnou kapitulaci.

V krátké době byly ulice v pohybu, vše prchalo přes Jemnici k západu. Na křižovatce znojemské a jemnické silnice střetávaly se nekonečné kolony vozů od Znojma, Jaroměřic i Želetavy a ulic moravsko-budějovických. Na stanné právo jímž Němci městu hrozili již nezbyl čas.

V noci ze 7. na 8. května byly domy v M. Budějovicích vojska skorem prosty. Záhy, z rána 8.5., zmizely rychle poslední vozy i lazarety. Jenom vozy od Znojma, Jaroměřic a od Želetavy prchaly přes město k Jemnici. Nikdo jich však nedbal a město začalo stírat i zevnější německý nátěr.

Podle podmínek kapitulace měla se německá vojska zastaviti a odevzdati zbraně Rudé armádě. Poněvadž se Němci ruskému zajetí chtěli vyhnout útěkem na západ, počala je ruská letadla pronásledovat a ničit. Tak již v úterý 8.5. před desátou hodinou přeletěl nad krajem první svaz ruských letadel a dopadly první bomby. Druhý nálet byl o půl dvanácté a odpoledne znovu. Na křižovatkách byly ničeny německé vozy, také však ve městě Moravské Budějovice bylo 20 domů zničeno úplně a 31 poškozeno.

Ve středu 9.5.1945 nabývá kraj nového vzhledu. Po státní silnici od Znojma tryskem postupují ruští vojáci, kteří z vozů, tanků a děl opětují jásavé pozdravy osvobozeného lidu. Provinilci a přisluhovači Němců odklízejí břemena z protitankových překážek, aby mohutné tanky a děla mohly projeti. Spěchaly ku Praze.

Blížkovice prožily revoluční květnové dny dobře. Němci chvátali ze státní i od Ctidružic směrem k Lázu a Novým Syrovicím. Zásoby ničili, též zbraně – nedaleko sokolovny dělo. 8.5. byly bombardovány Ctidružice, 9.5. již byli rusové u nás. Na městečku u sv. Jána sešlo se všechno obyvatelstvo Blížkovic. S radostí byli Rusové uvítáni. Hudba hrála a tančilo se. Rudá armáda táhne ku Praze a občané Blížkovic oddychují:“Jsme svobodni, svobodni.“

Sokolové Blížkovic v odboji:

I Blížkovice se proti nadvládě Němců bránily. Vzniká tajná vojenská organizace „Obrana národa“. Štáb sídlí v Brně. Spojkou a organizátorem v našem okrese je br. A. Roupec. Hledá pomocníky a přihlašují se bratři F. Ležák, Leopold Špička, Josef Křivánek a František Krpoun. Všichni chtěli i za cenu ostatních svízelů pomáhati národu a přičiniti se o vypuzení Němců. Připraven seznam poddůstojníků i mužstva, které by v příhodné době obsadilo úřady i hranice. Mobilizační vyhláška byla zakopána na zahrádce u Ležáků. Organisace Obrany národa však byla prozrazena a činovníci uvězněni.

Br. Antonín Roupec byl zatčen 9.12.1939, vězněn v Brně, Vratislavi, Stuttgartu a Gaisheimu. 14.12.1942 byl odsouzen k 10 letům káznice. Zemřel v Mor. Budějovicích dne 31.3.1946 na následky útrap ve vězení. In memoriam byl vyznamenán Válečným křížem.

Br. František Ležák byl členem Obrany národa od července 1939 do 3.3.1941, kdy byl zatčen. 2.10.1942 odsouzen ke 4 letům za přípravu velezrady. Vězněn byl do 3.5.1945 v Brně, Vratislavi, Wohlau, Lipsku a Waldheimu. Též vyznamenán Válečným křížem.

Br. Leopold Špička zatčen v prosinci 1940. Vězněn v Jihlavě, Brně a Vratislavi, kde odešel dobrovolně, ale jistě po těžkých duševních bojích, z tohoto nevlídného a žalostného světa dne 9.1.1942.

Br. Josef Křivánek byl zatčen 31.3.1941. Vězněn v Brně, Vratislavi, Walhau a Waldheimu. Odsouzen ke 4,5 rokům káznice. Vyznamenán Válečným křížem a medailí 2. stupně.

Br. František Krpoun odveden gestapem 31.3.1941. Vězněn v Kounicových kolejích v Brně. Poněvadž mu nemohla být žádná vina prokázána, mohl býti propuštěn na svobodu. Místo do Blížkovic byl však převezen do Osvětimi, kdež vypustil svou svéráznou duši. In memoriam byl vyznamenán Válečným křížem.

Druhou skupinu odbojníků tvoří ti, kteříž věděli o pobytu br. Štěpána Bouzara, berního úředníka a náčelníka Sokola v Hrotovicích, který před gestapem uprchl a skrýval se pod cizím jménem na různých místech – posledně v Praze. Jeho pobyt byl však přece jen vyzrazen a všichni příslušníci rodiny Bouzarovy a spřízněné Novákovy byli 27.5.1942 pozatýkáni a 24.6.1942 v Brně popraveni. Zásluhu o to měla Julie Rašková z Blížkovic, důvěrnice gestapa. Lidovým soudem ve Znojmě byla odsouzena k trestu smrti oběšením.

Z rodiny Bouzarovy byli popraveni:

Antonín Bouzar (starý písmák), jeho manželka Anežka (nesokolka), Emilie Bouzarová (dorostenka, skoro ještě dítě), Jan Bouzar (hospodář), jeho žena Marie (nesokolka) a Štěpán Bouzar (odvážný bouřlivák). Ach rodino mučednická!

A opět série jmen rodiny Novákovy:

Br. Jan Novák st. (dlouholetý hospodář a člověk zlatého srdce), Jan Novák ml. (tichý a pracovitý), jeho žena Františka (nesokolka, které se velmi težko odcházelo, neboť zde zanechávala jednoročního Jeníčka) a Karel Novák. Byli hodní lidé. věčná jim paměť!

24.6.1942 popraveni ještě Josef Holík a br. Jiří Láník.

Persekuci náboženské podlehli jako židé: Arnošt Freud, Artur Freud, Františka Freudová, Františka Kaufmannová a Hilda Konvalinová.

Za hranice odešel dorostenec (do členstva již nenastoupil, vždy se však k Sokolu hlásil a za svobodou odešel ze sokolského jeviště, z cesty poslal jednotě lístek a přál divadlu úspěch) Blažej Konvalina. Vstoupil do letectva v Anglii a rozletěl se do hvězdných výšin. Vlny však zradily a milý Blaža zahynul při cvičném letu 22.1.1942. K mrtvím se řadí i p. Hynek Kincl, který přebýval v Blížkovicích jen krátkou dobu. Až do května 1945 žil v různých káznicích, vracel se do vlasti, ale nevrátil se.

22 životů, povětšinou sokolských, obětovaly Blížkovice pro svobodu národa a vlasti. Pamětní deska (odhalená na sokolovně 27. června 1948) nese jejich jména a připomíná: „Nezapomínejme a žijme ve svornosti!“