1. kolo

Report

Čekání fotbalových příznivců na první domácí utkání naší věhlasné Benfiky v roce 2020 nikdy nebylo tak dlouhé. Od posledního podzimního utkání uplynulo bezmála 10 měsíců. Chuť do startu nové sezóny byla o to větší, že do našeho svatostánku přijel oblíbený soupeř z Dyje. Odhodlání vyhrát nám nemohl zkazit ani fakt, že poslední vzájemné měření sil na Maracaná skončilo loni na posvícení remízou 1:1. Nikdo z nás si nepřipouštěl jiný výsledek, než výhru za 3 body.

V době odstávky celé fotbalové soutěže všichni borci B mužstva poctivě trénovali individuálně. Někdo na stavbě rodinného domu, někdo v místní nálevně, někdo doma na gauči. Do nové sezóny jsme tam nemohli být lépe připraveni. Navíc posíleni o dvě staronové akvizice, jež se navrátily z Pavlic – Kamil Eberl a Jan Šula.

Začátek utkání probíhal jako z říše snů. Hned v první minutě jsme si vypracovali první brankovou příležitost. Ondra Čermák se ocitl sám tváří v tvář před hostujícím brankářem, kterého však vůbec neohrozil. V rozhodujícím okamžiku netrefil míč. Do vedení poslal naše barvy ve 4. minutě Radek Vybíral. Detaily po mě nechtějte. Sundával jsem si zrovna tričko, abych v parném letním odpoledni na lavičce chytil bronz na neopálených místech.

Po vstřelené brance jsme nelogicky změnili styl hry. Přestali jsme kombinovat po zemi a začali míče spíše nakopávat. Mnoho soubojů s obránci hostů podstoupily naše hroty Vybíral a Čermák. Snažili jsme se využívat jejich rychlosti a kolmými přihrávkami je vybízet k zakončení. Postupem času jsme v prvním poločase vyklidili střed pole a soupeř začínal přebírat iniciativu na své kopačky. Stejně jako my, i hosté disponovali vepředu ultrarychlými hroty, které se několikrát dokázaly prosadit a ohrožovaly naši svatyni.

Tu však bez bázně a hany střežil Sláva Pospíchal. Při jednom úniku hostů neváhal nastavit své mužství a zabránil vstřelení branky. Navíc se při jeho zákroku nešťastně zranil hostující Jakub Leinberger. Ten po delším ošetřování u postranní čáry ještě zkusil znovu do zápasu nastoupit, zranění mu však další působení v zápase neumožňovalo.

Ve 30. minutě po jednom z mnoha našich nákopů byl na hranici velkého vápna zcela evidentně faulován náš hlavičkující Radek Vybíral. Místo všemi očekávaného přímého kopu, nechal rozhodčí plynout hru dále a hosté z protiútoku za notné pomoci našich hráčů, kteří přestali hrát, vstřelili vyrovnávající branku. Ani srdnatý zákrok našeho brankáře tomu nezamezil.

Inkasovaná branka jako by nás probudila a opět jsme překlopili misky vah na naši stranu. Naše snaha však končila na hostujícím brankáři nebo v zábranách. Kdo jde štěstí naproti, často se na něj i usměje. Stalo se tak ve 42. minutě, kdy byla po „zákroku“ hostujícího obránce nařízena penalta. K té se postavil Tomáš Prokeš a s lehkostí ji proměnil.

Do kabin jsme tak v poločase odcházeli za stavu 2:1. Nicméně nutno dodat, že to mohlo být o více jak jeden gól a já mohl jít na hřiště v druhé půli mnohem dříve J.

V druhé půli se hra zpočátku odehrávala ve středu hřiště s malými náznaky ke vstřelení branky na obou stranách. Hrající trenér René Polášek tak v 64. a v 67. minutě sáhl ke dvěma střídáním – Jan Šula nahradil Romana Komendu a sám pan trenér nahradil Tomáše Prokeše, kterého v neděli čekal další mistrovský zápas v Újezdu u Brna. Byť bylo toto střídání domluveno již dlouho před zápasem, tento tah následně ukázal trenérovu genialitu. Prakticky za 1-2 minuty jsme navýšili naše vedení na 3:1, kdy z pravé strany nedal hostujícímu brankáři šanci střílející Jan Dancinger, který vypustil na jeho bránu křižnou střelu, jež potřetí rozvlnila hostující síť.

V 70. minutě jsem se konečně dostal na hřiště i já, když jsem nahradil střelce první branky, Radka Vybírala. Nutno podotknout, že hosté snažící se ještě se zápasem něco udělat, mi dávali na hřišti hodně volnosti, a tak jsem mohl rozdávat radost a fotbalovou krásu plnými hrstmi. Nutno podotknout, že absence týmových tréninků byla znát, a tak mé úmysly byly spoluhráči často nepochopeny. I tak se nám podařilo navýšit vedení na 4:1, kdy po mé přihrávce krásným lobem přes brankáře a odrazem od horní tyčky vstřelil gól Kamil Eberl. Rozhodčí nejprve tento krásný okamžik nechtěl uznat jako gól, ale po potvrzení hostujícího brankáře (za což mu patří respekt a poděkování za dodržování fair play) branku následně uznal. Sám jsem ještě v závěru odmítl navýšení skóre po dvou střelách, které byly vždy zblokovány obránci.

Po zápase se v týmové kabině opět ozývalo volání po titulu a postupu do Okresního přeboru, jako tomu ostatně bývá každý rok po prvním zápase. O tom, jak to s námi letos bude, jistě napoví již další zápas, kdy jedeme vykrást Přímětice B. Ostatně loni se nám to skoro povedlo, tak proč by to letos nemělo vyjít, hm?