18. kolo

Report

Rozjetá Benfica, která na jaře ještě neztratila ani jeden bod (při skóre 16:2), zavítala k dalšímu utkání do Pavlic. Pryč jsou doby, kdy vzájemná utkání slibovala bojovný, vyrovnaný a tuhý boj odvěkých rivalů. Současná podoba derby je spíše jen o tom, kolik zdecimovanému soupeři nadělíme branek.

V podobném duchu se odehrálo i sobotní utkání, které zhlédlo cca 30 fanoušků. Na krátký road trip vyrazilo i několik našich fans, kteří takticky zabrali celou střídačku, neb byla na závětrné straně a jako jedno z mála míst slibovala alespoň trochu snesitelné podmínky v jinak větrném a studeném odpoledni. Nic jsme nedbali slušného vychování a kouč musel celý zápas odstát vedle střídačky.

Přes jarní formu našeho hvězdného seskupení byl zápas jedna velká nuda a letargie, z které prokřehlé fanoušky na chvilku vytrhly alespoň brankové situace a finesy Martina Janyšky, který jak je jeho zvykem, piloval pravou lajnu.

První branku našeho mužstva vstřelil Pepa Částek po centru z pravé strany. Benfice se podařilo skóre rychle navýšit a tím odskočit soupeři na rozdíl dvou branek. Zkrácený rohový kop z levé strany zahrával Kuba Pospíchal. Míč poslal na bližší tyč, kde propadl až do sítě. Radost z kuriózního gólu mu ale záhy sebral Pepa Dancinger, který se dožadoval brankového zápisu ke svému jménu (nic naplat, člověk není v novinách každý týden). I jemu ale zkazil radost domácí hráč, který přiznal vlastní teč – branka tak byla regulérním vlastencem.

Domácí se snažili alespoň o korekci skóre střelami z větší vzdálenosti, jelikož dostat se do našeho velkého vápna bylo nad jejich síly. Střela z 25 metrů, jež před Tondou Dvořákem zaplavala, nadzvedla některé naivní domácí fans. Tonda je ale „rychlou“ změnou směru skoku rychle usadil.

Na 3:0 se nám podařilo zvýšit po brejku prchajících Čermáka s Pospíchalem. První jmenovaný se rozhodl raději přihrávat (k tomu ještě později) a Kuba Pospíchal tak už měl jednoduchou pozici, kdy z metru doklepával do prázdné brány. Byť i s tímto mají naši borci občas problém.

Do druhé půlky nastoupili domácí s novým gólmanem, protože původní se zranil a nemohl pokračovat. Jeho brankářský styl nabádal k tomu, že pokud vystřelíme, musíme dát zákonitě branku. Toho se borci z Benfiky chytili a vypálili na něj za druhu půlku úctyhodné tři pokusy.

S úspěšností 33% jedna střela prošla za jeho záda. V samostatném úniku na domácí branku pelášil Čermák. Po tom, co jsme viděli od tohoto borce v první půli, jsme stihli před jeho zakončením na lavičce jednomyslně tipnout směr a místo, kam to pošle – do středu branky, přímo na gólmana.

O zlomek vteřiny později se tak skutečně stalo (v zápase již počtvrté). Díky nezkušenosti domácího náhradního brankáře střela prošla a bylo to 4:0. To, že dostal jesle, jsem tady původně s ohledem k němu nechtěl vůbec zmiňovat.

Protrápeným výkonem jsme si v zápase došli pro tři body a čisté konto Tondy Dvořáka. Jinak borci, takhle teda ne. To na vás přestanu jezdit i já.

Možnost nápravy reputace bude již tento víkend, kdy k nám na Maracaná přijedou kluci z podzámčí. Doufám, že je potaháme po letišti a nasypeme jim jako vždy minimálně sedm branek.