5. kolo

Report

Na den české státnosti naše A mužstvo dohrávalo odložené utkání s celkem Rajhradic, které v letošním roce překvapuje. Soupeřovým obranám nahání strach a vede celou soutěž.

Po loňském výletě do Rajhradic, kde jsme to schytali a vezli domů plnou brašnu gólů, jsme letos vyráželi s otázkou, kolik to bude tentokrát. Navíc byla sestava ochuzena o několik hráčů z posledního domácího utkání a potřebovala tak nutně injekci z Benfiky, kterou obstarali Lukáš Samek, Martin Janyška a Honza Dancinger. Ten první rovnou v základu. K tomu připočtěme několik nejvěrnějších fans a autobus byl skoro plný.

Začátek utkání byl ve znamení mocné ofenzivy domácího celku, který na naši bránu podnikal jeden výpad za druhým. Pod tlakem tak kolikrát nezbývalo než jen odkopnout míč co nejdál od branky. Především hořely oba kraje, kde rychlonozí domácí záložníci přikládali pod kotel. Čisté konto na naší straně vydrželo jen do 18. minuty, kdy domácí záložník zatáhl míč po levé straně. Následně ho předložil zpětnou přihrávkou do středu velkého vápna, kde osamocený útočník už věděl, co si má počít. Snadnou střelou prakticky do prázdné brány otevřel skóre zápasu. V těchto minutách to s námi nevypadalo vůbec dobře. Ne jednomu z nás se vybavil loňský debakl.

A mohlo být ještě hůř, kdyby hlavní sudí odpískal zcela oprávněnou penaltu po zákroku Štěpána Dancingera, kterého hlavou na rohu velkého vápna hlavičkou přehodil domácí záložník. Následný náraz do stromu, který mu Štěpán postavil, nebyl hlavním sudím odpískán a hra běžela dále. Co si hlavní sudí vyslechl od domácích diváků za tituly, není potřeba nijak blíže rozepisovat. On i Štěpán byl počastován nelibými slovy.

První poločas už nic moc zajímavého nepřinesl a nebudu daleko od pravdy, když řeknu, že jsme v první půlce prakticky neohrozili domácí branku.

O to větší šok přinesla naše vyrovnávající branka v 53. minutě. Centr z pravé strany prodloužil na první tyčce Martin Pikolon a Lukáš Samek měl už snadnou práci míč jen lehce doklepnout do prázdné branky. Bohužel naše vyrovnání nemělo dlouhého trvání a prakticky hned po rozehrávce si šel Štěpán pro vysoký centrovaný míč z pravé strany. Se slovy „mám“ se mu všichni klidili z cesty až na domácího útočníka, který šel do hlavičky a vrátil domácím vedení.

A bylo ještě hůř. V 61. minutě obdržel druhou žlutou kartu střelec vyrovnávací branky Lukáš Samek za nesmyslné zakopnutí balonu. Můžeme diskutovat, jak moc daleko stál za autovou čárou, jak moc daleko míč odkopl, ale jedno je jisté. Byla to hloupost a oslabil náš celek na dalších třicet minut. Verdikt hlavního sudího neunesl následně ani Marek Ludvík a za své hlasité protesty doplněné jadrnými výrazy byl vykázán z lavičky a zbytek utkání sledoval z velké vzdálenosti za brankou. Rozhodnutí hlavního nezvrátil, byť se jeho argumentace před použitím nepublikovatelných výrazů zakládala na pravdě.

Zbytek utkání se nesl v duchu několika dobrých šancí domácích, kteří se snažili navýšit svůj náskok a přinést klid na své kopačky. Štěpán ale několika dobrými, až skvělými zákroky další balon v síti nepřipustil. Byť zachránil několika brankám, jeho chyba při výběhu se nakonec ukázala jako rozdílová a zajistila tak domácím, že všechny tři body zůstaly v Rajhradicích.

Za čest a věhlas našeho oddílu se alespoň hrdě bil Marek Bloudíček, který si z Rajhradic odvezl napuchlý ret a obličej. Útok domácí vosy na jeho pivo tvrdě bránil. Vosu vypil, rozkousal a polknul. Mrcha ho však stihla na sklonku svého života bodnout a tak si domů odvezl jako suvenýr ret jako Kunta Kinte (černoch z kultovního seriálu Kořeny vysílaného na ČT v devadesátých letech, my starší jistě pamatujeme).

Takže když to všechno sečteme, odečteme a podtrhneme, je výsledek 1:2 ještě docela obstojné skóre.

Fotogalerie k zápasu