6. kolo

Report

Po dvou výkonnostně a výsledkově špatných zápasech zavítala naše Benfika k venkovnímu utkání do Mramotic. Tradiční soupeř našeho „A“ mužstva z dob působení ve 3. třídě se v posledních několika sezonách zmítá na samotném chvostu tabulky a loni taktak nesestoupil do 4. třídy.

Na místním kvalitně střiženém pažitu, kde vesele rostly houby, místy tráva vůbec nebyla a před brankami byly důlky, se v nedělním odpoledni mělo sehrát utkání mužstev ze středu tabulky.

Naše mužstvo přijelo k zápasu oslabeno o dva stabilní články základní sestavy – simulovali kapitán René Polášek a Lukáš Samek. V okýnku jsem zakoupil rozlévanou limonádu, kterou jsem měl po ochutnání chuť okamžitě vylít, zabral jsem místo vedle naší střídačky a jal se sledovat, společně s enklávou 20 blížkovických fans, utkání.

Historický okamžik před zápasem Benfiky. Hromadná rozcvička.

Jako již tradičně začalo naše mužstvo ve vlažném stylu a nechalo se domácími zatlačit. Opět se našim borcům vrátila do nohou nejistota ústící v nepřesných přihrávkách. Velmi lacině jsme ztráceli míče, domácí byli pohyblivější a především vysoký domácí forvard nám činil velké problémy.

Celková bilance prvního poločasu z naší strany byly cca dvě standardní situace, které nepochopitelně zahrávali nejvyšší útočníci (a kdo měl vyhrát hlavu?) a několik rohových kopů, které ale nenašly své adresáty. Naopak domácím se podařilo vstřelit branku po odraženém rohovém kopu, kdy se míč ocitl na hranici velkého vápna, odkud domácí středopolař nevýraznou, za to ale ukrytou střelou překonal Tondu Dvořáka v brance.

Peklo a řev v kabině během přestávky vybičoval naše hráče ke zlepšenému výkonu ve druhém poločase. Ještě než se ale naši borci v druhé půli stihli zlepšit, domácí udeřili podruhé a opět z rohového kopu, tentokrát přímo. Rozehrávající hráč záhadně zatočil balon rovnou za brankovou čáru. Nutno zmínit, že Martin Janyška, mající stát u první tyče, se někde pozapomněl (zřejmě sbíral houby) – 2:0.

Vzhledem k nákupu dalšího občerstvení jsem propásl naši první branku – střelec asi Milan Popelka. Zbývalo cca 20 minut do konce a naše mužstvo zatápělo domácím pod kotlem. Oživení přinesly především výtečné tahy El Comandanteho Martina Janyšky st., který vyslal na hřiště Honzíky Šípa a Dancingera. Zatímco Šíp zaměstnával domácí pravou stranu svými výpady, Dancinger vyzkoušel dvakrát pozornost domácího minigólmana utaženými střelami z přímých kopů – skončily buď na břevně, nebo těsně nad.

Vyrovnání přišlo cca 10 minut před koncem, kdy při rohovém kopu přistál balón domácímu hráči na temeni, kterého i s balóne zatlačil za čáru Milan Moravec. Do konce zápasu se již nic nestalo a tak jsme domů přivezli další bod.