8. kolo

Report

Los soutěže nám v dalším kole určil za soupeře tým z Havraníků. Souboj domácího Interu s naší věhlasnou Benfikou měl po mnoha letech navázat na urputné a tuhé bitvy, které oba celky podstupovaly na slavném pažitu interského San Sira. Správce místního svatostánku zřejmě podcenil přípravu domácího pažitu a naprosto ignoroval věhlas a slávu našeho mužstva. Výsledkem byl velmi tvrdý terén se seschlou trávou, která připomínala step zasaženou roundapem. V některých místech se objevovaly i pukliny v zemi, ve kterých mizely kotníky kopálistů a u lajny se v nich ztrácely nedopalky cigaret dua našich trenérů. Podmínky tak naprosto neodpovídaly kvalitě jmen obou celků a důležitosti vzájemného střetnutí.

S odstupem času začínám tamního správce podezřívat, že stav trávníku byl z jeho strany chladný kalkul, neboť nám terén dělal velké problémy a během celého zápasu jsme se s tím nedokázali vypořádat. Holt vysoký standard pažitu našeho svatostánku je laťka, na kterou se rychle přivyká a v okamžiku, kdy ho naši borci nemají, jsou jako v Jiříkově vidění.

Již před samotným nástupem k utkání bylo na domácích patrné, že letos rozhodně nemají v plánu III. třídu zase rychle opustit. Poctivá předzápasová rozcvička, výrazně omlazený kádr a několik kilo dole pod dresy budiž toho důkazem.

Jak jsem již předestřel minulý týden, tak na soupisku naší Benfiky byla dopsána dvě jména spících klenotů. Jeden z nich – Sláva Pospíchal nastoupil hned od začátku a ten druhý, jehož řádky právě čtete, ho v 70. minutě vystřídal, aby zatápěl svojí technicky vyspělou a bleskovou hrou domácí obraně.

První poločas se z obou stran nesl ve znamení nepřesné hry a nakopávaných míčů. Údajně hned v prvních minutách měl Honza Dancinger velkou příležitost otevřít skóre. Přiznám se, že jsem společně s trenérským duem obdivoval bezednou hloubku puklin na hřišti, ve kterém se ztratil Pavlův (Samek) nedopalek cigarety, takže jsem to neviděl.

Ať byl záměr domácího trenéra jakýkoliv, náš El Commandante Martin Janyška ho angažováním Slávy Pospíchala naprosto zaskočil. Sláva svojí kvalitní poziční hrou rozbíjel coby předstoper jeden domácí útok za druhým. Ve vzdušných soubojích působil jako věž a spolehlivě všechny vyhrával. Škoda jen, že nastolené tempo neudržel i ve druhé půli, možná bychom odvezli z Interu i nějaké body. Holt klenot potřebuje ještě trošku vybrousit.

Z průběhu první půle stojí za zmínku ještě obrovská šance Martina Janyšky, který tváří v tvář domácímu brankáři po úniku zcela selhal. Zaskočil ho překvapivý odskok míče a svoji mířenou technickou střelou vysoko přestřelil. Ach ten zpropadený správce pažitu.

Vzhledem k velké vzdálenosti kabin od samotného hřiště jsme se v poločase svalili na trávu u lavičky a malovali si růžově, jak domácím v druhém poločase zatopíme a jak odvezeme body. Paradoxně v druhé půli to byli domácí, kteří působili více odpočatě, přestože v poločase absolvovali 500 m ke kabinám a zase zpátky. To by některé z nás zabilo a už by se na hřiště nevrátili.

Slávův ústup ze slávy zapříčinil, že se ve druhé půli na naši obranu valil jeden útok za druhým. Naší obraně jsme ale věřili a záloha i útok ji ze středového kruhu mohutně povzbuzoval ve snaze odkopnout míč. Zhruba v 65. minutě přišlo první varování – domácí nastřelili tyč. Na to náš trenér ihned reagoval povoláním mé osoby na hřiště. Měl jsem zacelit díry v obraně a svojí rychlostí rozhodnout utkání a pro naše barvy urvat vítězství a tři body. Úkol nelehký, ale já se podobných výzev nezaleknu.

Ačkoliv to může znít jako sci-fi, málem se tak opravdu stalo. Kvalitní přihrávku od Honzy Dancingera jsem si technickou finesou sobě vlastní povodil jednoho obránce ve vápně, abych pak míč urval dělovou ránou mířící kam jinam, než do šibenice. Bohužel v cestě stál domácí stoper, který se instinktivně stačil ještě otočit a schytat moji pumelici do hýždí. Škoda.

O chvíli později mohl dát zapomenout Martin Janyška na své selhání z prvního poločasu. Ovšem jen posunul laťku toho, jaká vyložená šance se dá nedat, zase o něco výš. Skákající míč na malém vápně před prázdnou bránou vůbec netrefil a my se nemohli radovat. Přitom stačilo balon do brány jen dotlačit i na vocasu (to tam radši nedávej).

No a jak se říká, nedáš – dostaneš, tak se i stalo. V 89. minutě jsme Lukášovi Kavanovi věřili, že gól nedostane, až ho fakt dostal. Ono na třetí dorážku z malého vápna se fakt blbě reaguje. Koukal jsem na to z velkého vápna, holt nemůžu být všude. Ale měl jsem.