To co jsem zažil při sobotním utkání v Příměticích se mi za můj fotbalový život ještě nestalo.
K utkání jsme odjížděli v 12.45, já musel jet autem, protože Radek a Laďa Vybíralovi byli ve Znojmě na hasičských závodech, kde jsem je měl v 13.30 vyzvednout.
Již od pátku jsem věděl, že Ondra Zejda má v době zápasu něco jiného. K tomu se asi 15 minut před odjezdem ozval Adam Čech, který měl problémy s třísly. Korunu problémům se sestavou nasadil Pavel Picmous. Ve 12.40 mi volal Radim Hochman, že Pavel nejede, místo na fotbal šel na ryby (pěkné poděkování vzhledem k minulému zápasu, kdy jsem mu dal na jeho prosbu přednost před Lukášem Bloudíčkem v základu).
Hasiči nezklamali. Kluci doběhli štafetu v době, kdy hodinky ukazovaly 14.15, což byl i začátek utkání v Příměticích. Abychom neprohráli kontumačně, hned naskočili do auta a přes hrozbu pokuty jsme stihli dojet v čekací době.
Pak to začalo. Lavička zůstala krom trenérského dua prázdná, přesto se v našich barvách po hřišti pohybovalo opět jen deset hráčů.
Od prvního hvizdu rozhodčího chodily Přímětice středem a zahazovali jednu šanci za druhou. Dlouho jsem doufal, že Laďa najde trochu sil. Beztak jsem neměl koho za něj poslat na hřiště. I přes celkově až zoufalou situaci jsme si vytvořili dvě tutovky a dostali se ke dvěma střely z dálky.
Ve 26. minutě jsme inkasovali poprvé. Za stavu 0:2 vykřesal jiskřičku naděje Radim Hochman, bohužel jen na chvíli. Na přestávku do kabin nás vyprovázelo skóre 1:4.
Výsledek ale nebyl to podstatné. Velmi mne mrzí chování lídra týmu Láďe. Chápu, že když od rána běhám za hasiče, tak mi moc sil nezbývá. Co už ale nepochopím je způsob, kterým chtěl odehrát zápas. Místo toho, aby si sám přiznal že nemůže a stáhl se dozadu aby šetřil síly, tak vylezl ze středu za Radkem do útoku. Bylo mu úplně jedno co mu říkám, neustále nadával slabším hráčům okolo sebe, těm kteří k němu vzhlížejí a kterým by měl pomáhat, ne je zrazovat.
V 68. minutě už to vygradovalo, když jsem byl svědkem něčeho co už snad opravdu nikdy nezažiji. Po sedmém gólu v naší síti šel rozehrávat Láďa s Radkem. Místo toho, aby mu to nahrál normálně na nohu, tak mu úmyslně balón zvedl do ruky a pak se tomu ještě smáli. To už bylo opravdu moc a tak jsem jej poslal do kabiny. Kluci to museli dohrát v devíti.
Ti se snažili i bez dvou hráčů, přesto jsme ještě jeden gól na 1:8 inkasovali. Všech devět borců bylo určitě taky naštvaných že hrajeme od začátku v deseti (a že to někteří mají na háku), ale alespoň bojovali.